pondělí 29. prosince 2008

30.12.2008









už zase padaj bomby na děti....veselé svátky což?....požehnané jednadvacáté století...Homo sapiens killers...

čtvrtek 11. prosince 2008

knihotip


Stačila jedna cesta vlakem tam do krásy a shltla jsem ji....Georges Bataille: Příběh oka, Matka.
,,...Smích je božštější, a dokonce nepostižitelnější než slzy..." ,,...Ten ohromující nebeský záblesk je záblesk samotné smrti. Má hlava se zvedá k nebi. Nikdy se hlava nezvedá snáze než k vlastní smrti..."


A malý kousek poezie od Skácela v tenhle těžký unavený den, kdy nesněží:

Pořád

Neúnavně po celý den sněží,
jako by chuligáni ubili
lahvemi od piva labuť
a smutné peří dolů padalo.

Tolik se bojím ticha do němoty,
té tíhy na stromech a věčnosti,
co v lidech přestala.
A nestydím se ani za nehet
za svoji úzkost, bože, ty to víš.

Padá to na mne tiše, beze slova,
jak marná lítost,
aspoň té jsme schopni,
a na laskavé slovo čekáme,
zatímco venku, za oknem to padá.

A pořád dál a hůř.

středa 10. prosince 2008

SOHO


Hrozně dlouho jsem se nedívala na to jak svítí. To je jen tip, když na nás padaj mraky, juknout se, jak si tam žhne a je mu všechno šumák....tak takhle sluní 10.12.2008

pátek 14. listopadu 2008

červánek



Nedá mi to...byla jsem v červánku a bylo to naprosto luxusní....

středa 12. listopadu 2008

Zpět

Tak se mi nějak podařilo vrátit...jsem tak někde mezi, ani jsem nikde nebyla, ani nejsem zpět...Koukám tu na ten zmatek kolem a nejraději bych se někam schovala, ujela, zmizela...Ještě jsem ani nebyla schopna nakopat na net zbylé fotky z posledních dnů v Est, kde jsem se toulala po lesích (konečně) a taky z letu, všechny ty mraky a pana Měsíce....Nu ale alespoň něco milého...článek Terezy Brdečkové v posledním Respektu o prohlášení ,,slavných" (uvozovky neznamenají zpochybnění slova slavný) spisovatelů ke kauze Kundera. Jako by mi to vzala ,,z huby", jak říkával rád Páťa...Jo, tenhle článek mne potěšil. Jinak mne vlastně nic ani nepotěšilo. Zvláště ne manželské situace mých příbuzných. Takže až se mne zase někdo zeptá, co mám proti manželství, tak mu asi jednu vrazim. Nebo i víc.

sobota 1. listopadu 2008

co čtu v Estonsku




Dnes strašně foukalo...po několika dnech vylezlo slunec, ale tak strašně foukalo, že mi to málem vyfoukalo mozek z hlavy...vrátila jsem se z prochajdy s takovým třeštěním hlavy, že jsem nebyla schopná vyrazit na dříve avizovaý konzík...No, ne že by mne překvapilo, že se mi zas něco nevydařilo....Ale zase jsem dočetla jednu z knížek, které jsem si vzala na cestu ...
Hned v letadle jsem načala knigu No.1 : Thomas Gunzig - Něco bylo ve tmě, co nebylo vidět. Aneb výlety za Minitrip:) jako jo...dobrý...hmmm 90%.

Nu a jeden jediný den stačil na zhltnutí oddechové upírárny Petry Neomillnerové - Sladká jako krev. Dlouho už jsem k téhle mojí oblíbenému literárnímu šuplíčku neutekla, ale tohle fakt stálo za to. Libózní kniha, která mi padla do noty....Už se těším do knihovny pro další:)Jako 100%.

Nu a do třetice všeho dobrého, poslední, co zde načnu je zcela náhodně opět Thomas Gunzig, tentokrát kniha Take five. Nu už se těším, zas nějaké vyplnění dlouhých ufoukaných večerů v Tartu.




Ju a abych nezapomněla ...na svoji knižní lásku největší:) .......14.11. vyjde nová kniha Miloše Urbana - Lord mord.Tak už jsem dala vědět Ježurovi a těším se, že mi Lorda naježí...

pondělí 27. října 2008

28.10.1918



Možná je to tím, že nejsem doma. Doma jako v Čechách. Možná je to tím, že je tu dnes tak nějak víc ticho než jindy...Anebo je to tím, že musím sedět v kanclu, místo toho, abych se někde toulala doma po lese, nebo sledovala vojenskou přehlídku. Každopádně mi přijde, že je to téměř poprvé, co si zcela uvědomuju dnešní den jako státní svátek. Svátek vzniku samostatného Československa.
Tak jen prostě, jsem hrdá na to, že jsem Češka. A rozhodně se tak i cítím. Nejsem Evropanka, jsem Češka. A doufám, že to nikdo nechápe jakkoliv extrémisticky.

Muusika tipp 1

Nu konečně něco pozitivního...Je tu docela hnusně, vlezlo, šero atd. Tak jsem zaplula dnes po ,,práci" do místního Rokibaaru jménem (haha) Underground...a hle, vynikající to podnik....
Je ve spolčení Rokiklubis Tartu... a v sobotu se v bratrském Rokiklubi Rock & Roll koná akce navštíveníhodná...
dle popisu kapelek by to nemuselo být až tak špatné, resp. nic lepšího se za celou dobu mého pobytu zde v Tartu nekoná...První uskupení berlínsko-tallinské zařazeno pořadatelem do škatulky experimental doom se nazývá Talbot, no mně se to nezdá tak hrozný teda:)
Druhá výše uvedená formace Smöuk je prostě taková místní...
Nu tak kdyby někdo měl cestu kol a kol, akce jistě bude výtečná:)
Jo a v androši jako že dobrý no....

Edasi-tagasi sõit No#1


Tak víkend za mnou a s ním i první pokusy o toulačky po Tartu. Počas teda nebyl nic moc, kolem 5°C, vítr ukrutný a nebe bylo zatažený ... nějak jsem si ani nedala žádný cíl cesty, prostě jsem vyrazila.
První zastávka byly informace na radnici, kde jsem si zakoupila mapu Tartu a jeho nejbližšího okolí+ mapu regionu Tartu ( to kdybych se nějak prokousala estonským jízdním řádem a vyrazila do okolních hvozdů...). Zní jsem toho moc nevykoumala, tak jsem šla cestou, kterou jsem si tak nějak pamatovala a narazila jsem na první muzeum a to obyvatel Tartu v 19.st. Bohužel bylo zavřené, tak snad někdy jindy.


Potulovala jsem se dál, až jsem narazila na neskutečně úchylně růžový domek a hle co v něm? Muzeum hraček:) U dosti nepříjemné paní za pokladnou jsem si zakoupila student ticket za pouhých 10EEK a vyrazila jsem do ráje... Vlastně se to nedá moc popsat, tisíce hraček všemožných...od jakýchsi dřívek, alias hraček místních rolníků, přes hadrové panenky až po snobské porcelánové vyvoněnosti a supertechnicky moderní modely všecho co si můžu představit. Detailní miniatury všeho, co člověk ve světe potká... Dokonce tu mají i nějaké hračky ze středověku. Bonusem jsou sbírky loutek a různých figurek a pro dětičky možnost vyhrát si dosyta v místní hračkárně. Jako fakt dobrý:)
Dobře naladěna jsem si řekla, že energie na krpálek dost, tak jsem se vydala do kopce. A na kopci zde v parku stojí spousta soch místních velikánů a hlavně zřícenina místní katedrály....Budu se tam muset vrátit, nějak i přes uvedené otvírací hodiny byly ruiny zatvoreny.
Pěkně jsem prochajdou promrzla, tak jsem si dala pauzu v krásné Kohvik jménem Rotunda. Příjemné posezení s lehkou příchutí secese...
Tam jsem se konečně zakoukala do mapičky a zjistila jsem, že ty bláznivé mosty kolem jsou vyhlášený Andělský a Ďábelský most a hlavně nedaleko se nachází tzv. The Old Anatomical Museum. V příručce stálo,že je vhodné tam jít nalačno,tak jsem vyrazila:) Žádné fotečky z expozice nemám, to proto, že ctím vystavené exponáty.
Pak už jsem moc ani neměla chuť nikam jít, tak jsem jen obkroužila observatórium nad Prachárnou, okoukla pár domečků a zdí, porvala se s nákupem v estonské sámošce a šla jsem domoj...

V neděli bylo ještě hnusněji, tak jsem se vyrazila ohřát do skleníku místní botanické zahrady. Nu škoda, že ten počas hnusný, kytiček jak máku a stromy báječné. V skleníku dusák, ale fajn. Pak zas potulování se po okolí, trochu mi to tam připomínalo staré židovské...
Pak už byla taková rákos, že jsem ostatní výletnictví odložila na next time....Jen mne trochu děsí, že dneska šíleně leje a asi jen tak nepřestane....

sobota 25. října 2008

Järvselja

V závěru kurzu nás estonští organizátoři vyvezli do přírodky:)
Järvselja je malá vesnička v jihovýchodní části regionu Tartu, blízko jezera Peipsi a je to všeobecně známá lokalita v místních lesnických a ochranářských kruzích. Jsou to oblast starých lesů a mokřadů (nacházejí se tu největší stromy rostoucí v Estonsku) a žije tu spousta vzácných druhů rostlin i živočichů. Ze stromů se tu dá najít smrk , borovice, břízy, osiky, topoly, olše, jalovce.... Je to i výcvikové středisko studentíků lesnictví a biologie. Výzkumy se tu provádí od roku 1921, ale lesnictví tu má tradici už od dob místního majitele Nikolaje von Essen. The best of strom v Jarvselje je Královská borovice, které je 360 let a pyší se objemem 11 m3...
Prochajda byla luxusní, nikdy jsem neviděla topolový les, prostě bájo les...Místní průvodce nás ještě před obědem protáhl místním ,,pralesem". Po obídku jsme ještě trajdali po výzkumných plochách všemožného zaměření, jsou na ně neuvěřitelně pyšní a myslm, že kdyby nehrozilo nestihnutí večeře, jsme tam doteď:)

K večeři zcela překvapivě ovar (???) a pak přišla libózní akce jménem estonská kouřová sauna....Luxusní to zařízení v originálním duchu se vším všudy, včetně noční koupele v místním rašelinovém rybníčku. Sáhla jsem si v něm sice na vlastní dno, ale hned bych si to dala znovu...
Jo ale losa jsem neviděla, teda živýho....

pátek 24. října 2008

Esimene nädalal sees Tartu




Název je pokus o překlad dle estosko-anglického slovníku, český nenalezen, jen pár slov kdesi....
Takže co napsat. Jsem tu teprve pár dní, ale připadám si, jak bych tu byla už strašně dlouho...V neděli jsem se ubytovala v hostelu TORNI, kde jsem vyhála pokoj sama pro sebe...bájo:) Vedle bydlely 2 španělky z kurzu...Studentské hostely jsou tu divný. Nějaknevim jak tady teda žije kolej,ale mně přijde,že sterilnější prostředí jsem asi ještě neviděla...ale co není to moje věc, na těch pár týdnů jsem se s tim smířila...
Snídali jsme v báječné místní KOHVIK, je jako z dob minulých:) Jen mi nějak nešel pod nos zavináč v čemsi k snídani a nasládlej chleba, ale zjistila jsem, že tu jinj nemaj...takže jakože smůla...Poté následovaly úmorné hodiny naplněné přednáškami od rána dopěi odpoledne minimálně, člověk by se z toho asi přeseděl,ale už je to pryč a já vlastně o tm kurzu nechci vůbec mluvit, je to za mnou (už jen certifikát a 7,5 kreditosů...), kdo ví jak mi bylo v Dánsku tak si to asi dovede představit...
Obídky jsme páchali v místí ,,menze".Pro představu: tak trochu bufet řízlý s jídelnou (viz ,,mušárna" Benešov)...za pulem 2 podivné osoby (usměvavé:), za nimi totálně nestozumitelný výběr jídel, 2 polívky a asi 5 hlavních jídel v cenách kol. 40-50EEK (x2=CZK). Ale jako jo, vaří tu dobře a mají tu luxusní desertíky - želéové cosi všemožných příchutí...
Večeře kvalitní, pokaždé jsem se napucla jak otesánek, to se s Dánskem fakt nedá srovnat + brali vážně to, že jsme zaplatili 500Eur a v ceně je dlábo...
Místní fakulta či jak to nazvat je betonová věc, ve které se pravidelně motám jak vítr v bedně, to se prostě nedá. Nejlepší na ní je, že pokud se člověk pohybuje v hlavních částech vypadá opravdu kvalitně, ale pokud zalese kamsi do útrob je to o strachu, že to brzo spadne, nebo že tu žijou nějaký divný věcy minimálně....




Taky se mi podařilo víceméně úspěšně objevit nějaké místní podniky vhodné k zamyšlení :) a testnouti nějaká místní piva... :)
Ještě, že jsme pak vyrazili na field trip na místo s kouzelným názvem Järvsälje...

neděle 19. října 2008

odlet-let-přílet

Tak už se to stalo.
Statečně a neschopně jsem zabalila tak, že jsem překročila povolenou hmotnost, ale paní u odbavení měla pochopení a také jsem prošla kontrolou všeho a nalodila jsem se na palubu letadýlka...měla jsem sedět v uličce,ale nějak kolem nikdo neseděl,tak jsem koukala z okna, leč po asi minutě kroužení jsem se úplně ztratila, takže jsem vůbec nevěděla kudy letíme jen mám pocit, že jsem zahlédla Ralsko... nu nad Čechami krásně slunečno, ale pak byly vidět jen nádherné mraky a tvořící se fronty...Pilot pořád hlásil, že v Tallinu prší a že letíme 800km/hod (???) a za oknem že je -60°C...no jinovatka tam byla to joooo... V Tallinu hnus ultrafialovej, ale odvoz až na nádro centrální autobusové, no viděla jsem lepší (Budějceee) a viděla jsem tedy i pár horších (Čadca:). Odtud 2,5 hodiny kodrcání se se Španělským kolegou do Tartu něčím,co se sice jmenovalo jinak,ale bylo to podezřele podobné Karose. Nu ale pak to začalo...Estonsko je jako jeden velký venkov...louky,pole lesy, mezi nimi sem tam dřevěný domeček...ovce, krávy kozeny....velké město jsem neviděla, až Tartu, tedy jehocentrální část, ale to doufám poznám líp....
No a teď sedim v hale jakési koleje,kde je free wifi síť a rvu si vlas, že jsem nechala kabel na privátě, protože bych se připojila na pokoji...nu nějak to vyřeším snad...tak dobrou z Tartu:)

sobota 18. října 2008

jen jedem den....


Tak už se to blíží...Zítra 11:25 letadluju do dáli...
Tartu hlásí 8°C, a má se otepliti asi na 11...no nic moc, ale lepší než mráz.....
No teď už jen převážit zavazadla, abych nebyla moc překvapená na letisku a pak tradá do dáli, kam se mi teda vůbec nechce....
Nu tak zdar a sílu a možná se někdy kmitnu zdeee..

čtvrtek 9. října 2008

Planeta samých chlapců


Adam Georgiev: Planeta samých chlapců

Tahle kniha mi spadla do klína vlastně jen jakoby omylem. Sáhla jsem po ní v polici novinek v knihovně kvůli jejímu obalu, nu a když jsem si přečetla přebal, řekla jsem si proč ne, že by knižní Mandragora?
Nechci ji tady rozpitvávat, něco bylo dobrý (pro mne spíš závěr knihy), něco horší, ale tak i tak má ode mne hvězdičku, prostě se mi líbí....tak kdyby nebylo co do vlaku, vřele doporučuji...

středa 8. října 2008

Tartu



Tak je to tu...jediná jistota je sice mlha, ale další je, že místo zlaté matičky Rusi navštívím Estonsko....A to do města Tartu, které zatím dle interfernetových informací nevypadá vůbec zle, tedy i když......snad tam mají taky babí léto, ikdyž tam možná už třeba zasněží....A tady si dám čaj a zamávám:)

čtvrtek 2. října 2008

nálada tzv. Skácelová

Zůstalo mi to pod kůží z cest po Slovači, a tak...Nálada na Skácela a světe div se i na Hradišťan, tedy se Skácelem...nu tak jednu pro dnešní, včerejší den...

Naděje s bukovými křídly
novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící

a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

pondělí 29. září 2008

nejlepší konzík roku

Nechci se tím dotknout výtečné akce Frymburské, kde jsem si užívala báječné Jinovatice a Bratří karamazových, leč 25.9.2008 v brněnském klubu Fléda jsem zažila nejlepší konzík tohoto roku....LVMEN a jakási americká partička YOUNG LIVERS. Nu YL teda nic moc, spíš takový (ne)příjemně strávený čásek s (brrrrrr) Gambáčem a zkoumání výzdoby a tajemných zákoutí Flédy... A že jich tam je:) Jo a taky ty záchodky...

Nu nástup borců byl stejně tichý jako odchod, leč to co se dělo mezitím se asi nedá popsat...prostě, kdo neviděl konzík Lvmen nepochopí...Je třeba jisté lásky k jejich hudbě to jistě a možná ještě více čehosi, co možná hraničí s duševní poruchou...

Jenže už je lze teď vidět zas nějakej čásek jen mimo...ha, ale já to stihla a to se počítá....jen mne mrzí, že jsem si nedovezla nové album...ale za měsíc by mělo být...tak rulezzzz LVMEN...