co čtu v Estonsku

Dnes strašně foukalo...po několika dnech vylezlo slunec, ale tak strašně foukalo, že mi to málem vyfoukalo mozek z hlavy...vrátila jsem se z prochajdy s takovým třeštěním hlavy, že jsem nebyla schopná vyrazit na dříve avizovaý konzík...No, ne že by mne překvapilo, že se mi zas něco nevydařilo....Ale zase jsem dočetla jednu z knížek, které jsem si vzala na cestu ...
Hned v letadle jsem načala knigu No.1 : Thomas Gunzig - Něco bylo ve tmě, co nebylo vidět. Aneb výlety za Minitrip:) jako jo...dobrý...hmmm 90%.

Nu a jeden jediný den stačil na zhltnutí oddechové upírárny Petry Neomillnerové - Sladká jako krev. Dlouho už jsem k téhle mojí oblíbenému literárnímu šuplíčku neutekla, ale tohle fakt stálo za to. Libózní kniha, která mi padla do noty....Už se těším do knihovny pro další:)Jako 100%.

Nu a do třetice všeho dobrého, poslední, co zde načnu je zcela náhodně opět Thomas Gunzig, tentokrát kniha Take five. Nu už se těším, zas nějaké vyplnění dlouhých ufoukaných večerů v Tartu.




Ju a abych nezapomněla ...na svoji knižní lásku největší:) .......14.11. vyjde nová kniha Miloše Urbana - Lord mord.Tak už jsem dala vědět Ježurovi a těším se, že mi Lorda naježí...

28.10.1918

Možná je to tím, že nejsem doma. Doma jako v Čechách. Možná je to tím, že je tu dnes tak nějak víc ticho než jindy...Anebo je to tím, že musím sedět v kanclu, místo toho, abych se někde toulala doma po lese, nebo sledovala vojenskou přehlídku. Každopádně mi přijde, že je to téměř poprvé, co si zcela uvědomuju dnešní den jako státní svátek. Svátek vzniku samostatného Československa.
Tak jen prostě, jsem hrdá na to, že jsem Češka. A rozhodně se tak i cítím. Nejsem Evropanka, jsem Češka. A doufám, že to nikdo nechápe jakkoliv extrémisticky.

Muusika tipp 1

Nu konečně něco pozitivního...Je tu docela hnusně, vlezlo, šero atd. Tak jsem zaplula dnes po ,,práci" do místního Rokibaaru jménem (haha) Underground...a hle, vynikající to podnik....
Je ve spolčení Rokiklubis Tartu... a v sobotu se v bratrském Rokiklubi Rock & Roll koná akce navštíveníhodná...
dle popisu kapelek by to nemuselo být až tak špatné, resp. nic lepšího se za celou dobu mého pobytu zde v Tartu nekoná...První uskupení berlínsko-tallinské zařazeno pořadatelem do škatulky experimental doom se nazývá Talbot, no mně se to nezdá tak hrozný teda:)
Druhá výše uvedená formace Smöuk je prostě taková místní...
Nu tak kdyby někdo měl cestu kol a kol, akce jistě bude výtečná:)
Jo a v androši jako že dobrý no....

Edasi-tagasi sõit No#1

Tak víkend za mnou a s ním i první pokusy o toulačky po Tartu. Počas teda nebyl nic moc, kolem 5°C, vítr ukrutný a nebe bylo zatažený ... nějak jsem si ani nedala žádný cíl cesty, prostě jsem vyrazila.
První zastávka byly informace na radnici, kde jsem si zakoupila mapu Tartu a jeho nejbližšího okolí+ mapu regionu Tartu ( to kdybych se nějak prokousala estonským jízdním řádem a vyrazila do okolních hvozdů...). Zní jsem toho moc nevykoumala, tak jsem šla cestou, kterou jsem si tak nějak pamatovala a narazila jsem na první muzeum a to obyvatel Tartu v 19.st. Bohužel bylo zavřené, tak snad někdy jindy.


Potulovala jsem se dál, až jsem narazila na neskutečně úchylně růžový domek a hle co v něm? Muzeum hraček:) U dosti nepříjemné paní za pokladnou jsem si zakoupila student ticket za pouhých 10EEK a vyrazila jsem do ráje... Vlastně se to nedá moc popsat, tisíce hraček všemožných...od jakýchsi dřívek, alias hraček místních rolníků, přes hadrové panenky až po snobské porcelánové vyvoněnosti a supertechnicky moderní modely všecho co si můžu představit. Detailní miniatury všeho, co člověk ve světe potká... Dokonce tu mají i nějaké hračky ze středověku. Bonusem jsou sbírky loutek a různých figurek a pro dětičky možnost vyhrát si dosyta v místní hračkárně. Jako fakt dobrý:)
Dobře naladěna jsem si řekla, že energie na krpálek dost, tak jsem se vydala do kopce. A na kopci zde v parku stojí spousta soch místních velikánů a hlavně zřícenina místní katedrály....Budu se tam muset vrátit, nějak i přes uvedené otvírací hodiny byly ruiny zatvoreny.
Pěkně jsem prochajdou promrzla, tak jsem si dala pauzu v krásné Kohvik jménem Rotunda. Příjemné posezení s lehkou příchutí secese...
Tam jsem se konečně zakoukala do mapičky a zjistila jsem, že ty bláznivé mosty kolem jsou vyhlášený Andělský a Ďábelský most a hlavně nedaleko se nachází tzv. The Old Anatomical Museum. V příručce stálo,že je vhodné tam jít nalačno,tak jsem vyrazila:) Žádné fotečky z expozice nemám, to proto, že ctím vystavené exponáty.
Pak už jsem moc ani neměla chuť nikam jít, tak jsem jen obkroužila observatórium nad Prachárnou, okoukla pár domečků a zdí, porvala se s nákupem v estonské sámošce a šla jsem domoj...

V neděli bylo ještě hnusněji, tak jsem se vyrazila ohřát do skleníku místní botanické zahrady. Nu škoda, že ten počas hnusný, kytiček jak máku a stromy báječné. V skleníku dusák, ale fajn. Pak zas potulování se po okolí, trochu mi to tam připomínalo staré židovské...
Pak už byla taková rákos, že jsem ostatní výletnictví odložila na next time....Jen mne trochu děsí, že dneska šíleně leje a asi jen tak nepřestane....