Možná je to tím, že nejsem doma. Doma jako v Čechách. Možná je to tím, že je tu dnes tak nějak víc ticho než jindy...Anebo je to tím, že musím sedět v kanclu, místo toho, abych se někde toulala doma po lese, nebo sledovala vojenskou přehlídku. Každopádně mi přijde, že je to téměř poprvé, co si zcela uvědomuju dnešní den jako státní svátek. Svátek vzniku samostatného Československa.
Tak jen prostě, jsem hrdá na to, že jsem Češka. A rozhodně se tak i cítím. Nejsem Evropanka, jsem Češka. A doufám, že to nikdo nechápe jakkoliv extrémisticky.
6 komentářů:
Nevim, jestli v dnesnim svete muzeme uspet jen jako Cesi, obavam se (ne, vlastne se vubec neobavam), ze budeme muset fungovat i jako Evropani. Taky jsem hrdej na to, ze jsem Cech, ale zjistil jsem, ze je to u me obecny postoj nebo spis schopnost. Kdybych se narodil jako Bulhar, budu stejne tak hrdy, ze jim jsem, jako jsem ted pysny na sve cestvi. Zvlastni. (A myslim, ze to podobne funguje s laskou vubec.)
To já se teda obávám.Obávám se, že se za pár let Evropa a lidi v ní rozmělní v jakousi prapodivnou kaši, neslanou, nemastnou, jen si budou honit trika, že někde kdesi hluboko v sobě jsou nějakým národem. Nebo se na to budou jen koukat v muzeu.
Já nad svým češstvím (nebo Češstvím, to je fuk) nepřemýšlím, protože mi to přijde jako ztráta času, já to prostě cítím a včera zrovna víc než obvykle. A vůbec jsem nepochopila to s tou láskou,ale to je moje karma. Jsem značně nechápavá totiž.
To ja mam casu habadej, takze muzu premyslet i nad takovou veci jako je narodnost. (Pravda, nekdy je prilisne premysleni na obtiz.) Vlastenectvi je laska k narodu, cili druh lasky. Napadlo me, ze schopnost lasky je obecna, ze se nemusi vazat ke konkretnu. (Viz to s tou zmenou narodnosti, ale nezmenenou laskou k narodu) (Ovsem nejsem si jist, jestli to takhle funguje u lidi. Da se to zjistit?)
No dle mého názoru je spousta druhů lásky a stejně tak i možností rozdílných schopností lásky...ale kadej to má asi jinak, jinak by to nebyla taková sranda ne? Teda vlastně peklo? Nebo tak nějak.
Asi jsem skeptik. Ale hrdej na to, že jsem Čech? Se svým, i když počeštělým, jménem? A na co hrdej? Na rok 1918, kdy vzniklo ČSR, na rok 1993, kdy vzniklo ČR, ne 14. stol., kdy česká kotlina byla středem Evropy? (To tu mí předci možná ještě nežili...) Nebo hrdej na Jágra a jeho úspěchy? Jsem rád Čechem, jsem rád člověkem a jsem rád chlapem - možná i proto, že si nedovedu představit být něčím jiným. Jsem rád, že jsem ve společenství mnoha chytrých a úžasných lidí.
Rumun
Nevim,kdo je Rumun a nemám ráda anonymy.
Okomentovat