Stačila jedna cesta vlakem tam do krásy a shltla jsem ji....Georges Bataille: Příběh oka, Matka.
,,...Smích je božštější, a dokonce nepostižitelnější než slzy..." ,,...Ten ohromující nebeský záblesk je záblesk samotné smrti. Má hlava se zvedá k nebi. Nikdy se hlava nezvedá snáze než k vlastní smrti..."
A malý kousek poezie od Skácela v tenhle těžký unavený den, kdy nesněží:
Pořád
Neúnavně po celý den sněží,
jako by chuligáni ubili
lahvemi od piva labuť
a smutné peří dolů padalo.
Tolik se bojím ticha do němoty,
té tíhy na stromech a věčnosti,
co v lidech přestala.
A nestydím se ani za nehet
za svoji úzkost, bože, ty to víš.
Padá to na mne tiše, beze slova,
jak marná lítost,
aspoň té jsme schopni,
a na laskavé slovo čekáme,
zatímco venku, za oknem to padá.
A pořád dál a hůř.
Žádné komentáře:
Okomentovat