Järvselja

V závěru kurzu nás estonští organizátoři vyvezli do přírodky:)

Järvselja je malá vesnička v jihovýchodní části regionu Tartu, blízko jezera Peipsi a je to všeobecně známá lokalita v místních lesnických a ochranářských kruzích. Jsou to oblast starých lesů a mokřadů (nacházejí se tu největší stromy rostoucí v Estonsku) a žije tu spousta vzácných druhů rostlin i živočichů. Ze stromů se tu dá najít smrk , borovice, břízy, osiky, topoly, olše, jalovce.... Je to i výcvikové středisko studentíků lesnictví a biologie. Výzkumy se tu provádí od roku 1921, ale lesnictví tu má tradici už od dob místního majitele Nikolaje von Essen. The best of strom v Jarvselje je Královská borovice, které je 360 let a pyší se objemem 11 m3...
Prochajda byla luxusní, nikdy jsem neviděla topolový les, prostě bájo les...Místní průvodce nás ještě před obědem protáhl místním ,,pralesem". Po obídku jsme ještě trajdali po výzkumných plochách všemožného zaměření, jsou na ně neuvěřitelně pyšní a myslm, že kdyby nehrozilo nestihnutí večeře, jsme tam doteď:)

K večeři zcela překvapivě ovar (???) a pak přišla libózní akce jménem estonská kouřová sauna....Luxusní to zařízení v originálním duchu se vším všudy, včetně noční koupele v místním rašelinovém rybníčku. Sáhla jsem si v něm sice na vlastní dno, ale hned bych si to dala znovu...
Jo ale losa jsem neviděla, teda živýho....

Esimene nädalal sees Tartu

Název je pokus o překlad dle estosko-anglického slovníku, český nenalezen, jen pár slov kdesi....
Takže co napsat. Jsem tu teprve pár dní, ale připadám si, jak bych tu byla už strašně dlouho...V neděli jsem se ubytovala v hostelu TORNI, kde jsem vyhála pokoj sama pro sebe...bájo:) Vedle bydlely 2 španělky z kurzu...Studentské hostely jsou tu divný. Nějaknevim jak tady teda žije kolej,ale mně přijde,že sterilnější prostředí jsem asi ještě neviděla...ale co není to moje věc, na těch pár týdnů jsem se s tim smířila...
Snídali jsme v báječné místní KOHVIK, je jako z dob minulých:) Jen mi nějak nešel pod nos zavináč v čemsi k snídani a nasládlej chleba, ale zjistila jsem, že tu jinj nemaj...takže jakože smůla...Poté následovaly úmorné hodiny naplněné přednáškami od rána dopěi odpoledne minimálně, člověk by se z toho asi přeseděl,ale už je to pryč a já vlastně o tm kurzu nechci vůbec mluvit, je to za mnou (už jen certifikát a 7,5 kreditosů...), kdo ví jak mi bylo v Dánsku tak si to asi dovede představit...
Obídky jsme páchali v místí ,,menze".Pro představu: tak trochu bufet řízlý s jídelnou (viz ,,mušárna" Benešov)...za pulem 2 podivné osoby (usměvavé:), za nimi totálně nestozumitelný výběr jídel, 2 polívky a asi 5 hlavních jídel v cenách kol. 40-50EEK (x2=CZK). Ale jako jo, vaří tu dobře a mají tu luxusní desertíky - želéové cosi všemožných příchutí...
Večeře kvalitní, pokaždé jsem se napucla jak otesánek, to se s Dánskem fakt nedá srovnat + brali vážně to, že jsme zaplatili 500Eur a v ceně je dlábo...
Místní fakulta či jak to nazvat je betonová věc, ve které se pravidelně motám jak vítr v bedně, to se prostě nedá. Nejlepší na ní je, že pokud se člověk pohybuje v hlavních částech vypadá opravdu kvalitně, ale pokud zalese kamsi do útrob je to o strachu, že to brzo spadne, nebo že tu žijou nějaký divný věcy minimálně....




Taky se mi podařilo víceméně úspěšně objevit nějaké místní podniky vhodné k zamyšlení :) a testnouti nějaká místní piva... :)
Ještě, že jsme pak vyrazili na field trip na místo s kouzelným názvem Järvsälje...

odlet-let-přílet

Tak už se to stalo.
Statečně a neschopně jsem zabalila tak, že jsem překročila povolenou hmotnost, ale paní u odbavení měla pochopení a také jsem prošla kontrolou všeho a nalodila jsem se na palubu letadýlka...měla jsem sedět v uličce,ale nějak kolem nikdo neseděl,tak jsem koukala z okna, leč po asi minutě kroužení jsem se úplně ztratila, takže jsem vůbec nevěděla kudy letíme jen mám pocit, že jsem zahlédla Ralsko... nu nad Čechami krásně slunečno, ale pak byly vidět jen nádherné mraky a tvořící se fronty...Pilot pořád hlásil, že v Tallinu prší a že letíme 800km/hod (???) a za oknem že je -60°C...no jinovatka tam byla to joooo... V Tallinu hnus ultrafialovej, ale odvoz až na nádro centrální autobusové, no viděla jsem lepší (Budějceee) a viděla jsem tedy i pár horších (Čadca:). Odtud 2,5 hodiny kodrcání se se Španělským kolegou do Tartu něčím,co se sice jmenovalo jinak,ale bylo to podezřele podobné Karose. Nu ale pak to začalo...Estonsko je jako jeden velký venkov...louky,pole lesy, mezi nimi sem tam dřevěný domeček...ovce, krávy kozeny....velké město jsem neviděla, až Tartu, tedy jehocentrální část, ale to doufám poznám líp....
No a teď sedim v hale jakési koleje,kde je free wifi síť a rvu si vlas, že jsem nechala kabel na privátě, protože bych se připojila na pokoji...nu nějak to vyřeším snad...tak dobrou z Tartu:)